Plánovala jsem napsat velmi podrobnou reportáž z letošního FFka a zezačátku jsem si i dělala průběžné poznámky, ale jak jsem to sepsání odkládala a odkládala, zůstaly jen střípky vzpomínek, které se teď pokusím posbírat a poslepovat.
Tradiční hromadný odjezd už je pro mě nutností, protože všechno to žertovné pošťuchování na nádraží a následně ve vlaku mě dostane do té správné před-conovské nálady a zároveň mi poskytne jakousi záminku se pak na samotném conu na někoho "přilepit", protože jsme přece spolu jeli vlakem, no ne? :o) Nahlas by se mi to asi říkalo divně, ale opravdu mám strašně ráda všechny ty lidi, jmenovitě Tess, Johnaka, Gwen, Jadru a další, se kterými trávím pár hodin ve vlaku a doslova hltám každý jejich projev od chvalořečení oblíbených hrdinů, herců a zvířátek až po vzájemné olupování se o donesené potraviny. :o) Možná vám to zní úchylně, ale ve mně se přitom cvrkotu ve vlaku všechno tetelí blahem.
Letošní ubytovávání se proběhlo bez výrazných komplikací. Dokonce ani Lea moc neprotestovala, když jsme jí s Tess nemilosrdně (nebo spíš zkušebně) přidělily lůžko u dveří.
Z prvního večera si pamatuju jen čajovnu a diskuzi o odpudivých fanfikcích Harryho Pottera, které jsem doufala, že milosrdně zapomenu.
Letos jsem chodila spát poměrně pozdě a přiznám se, že mě udivilo, když Tess chodila ještě později. Až poslední můj večer na conu jsme ji s Leou poprvé po svém příchodu na pokoj zastihly zavrtanou pod peřinou.
Jednu z těchhle nocí jsme s Tess strávily poměrně dlouhou diskuzí o mé povídce ze světa Sester. Bylo to rozhodně zajímavé. Potom jsem napsala tenhle krátký dialog nesouvisející úplně s předchozí diskuzí:

"Napadlo mě, jestli si nechceš trochu užít. Čeká nás ještědlouhá cesta," navrhl Scorch Lee s odzbrojujícím úsměvem číslo šest.
"Co-cože?" zajíkla se Lea.
"Ty, já, kvalitní sex, teď hned," zestručnil svůj návrh Scorch a doprovodil ho výmluvnými gesty.
"Myslím, že radši netuším, co po mně chcete," předstírala nechápavost Lea.
"To nevadí. Stačí, když půjdeš se mnou někam, kde budeme mít víc soukromí. Naučím, předvedu, zaškolím. Mám to všechno podrobně nastudované z Holonetu. A mám fotografickou paměť."

No ale k dalším zážitkům z festivalu. Shlédla jsem velké množství filmů, z nichž nejlepší byl samozřejmě Star Trek XI (viděn již počvrté) a potom Andělé a démoni. Nejhorší bylo Stmívání, ale zase jsem se u něj hodně zasmála a nebyla jsem rozhodně jediná. Slečny za námi to nesmírně rozčilovalo.
Přednášky jsem se také snažila stíhat všechny, které jsem si vytipovala. Jako seriálový fanoušek jsem si nenechala uniknout seriálové novinky a různé poznávací soutěže, při nichž jsem zjistila, že se s některými seriálovými závisláky ještě zdaleka předaleka nemůžu měřit.  Hudební duel byl krásný a Ewan s Han'an se každým rokem čím dál víc překonávají. Zajímavá byla přednáška pana Šlechty o mýtech a archetypech, v názvu tuším bylo něco s pohádkou a princeznou.
Milan letos dorazil později než já, takže zatímco já byla na FF od začátku do půlky, on byl od půlky do konce. Přesto jsem stihla jeho přednášku o češtině v americké popkultuře, která rozhodně stála zato. Česká národní hymna zpívaná v angličtině určitě zanechala dojem na mnohých přítomných a vybydlené Milovice jako typická ukázka života v Bratislavě zrovna tak.
Hodně času jsem také strávila s lidmi, které znám z hraní WoWka. Jeden z nich dokonce bydlí v Chotěboři, a tak jsme v jedné nejmenované pizzerii měli možná trošku protekci u obsluhy. Navíc jsme se tam dozvěděli, že nám conařům všichni místní svorně přezdívají "ufoni". Ale vůbec nám to nevadilo, spíš naopak. Je to správně sci-fi. :o)
Vloni jsem nějak nestihla zajít s Johnakem na oběd/večeři, a tak jsem se to rozhodla napravit letos. Vybrala jsem si k tomu den, kdy se počasí rozhodlo, že by bylo dobré po obědě trochu vydatně zalít. Johnak měl deštník. Já jsem neměla deštník. Výsledkem této nerovnosti byly dvě osoby pod jedním deštníkem, každá promoklá z jedné strany, z čehož by každý správný detektiv, který by nás potkal odděleně, musel zajásat: "Ha! Vy dva jste určitě šli pod jedním deštníkem!" a jeho dedukce by byla neomylná. Šli jsme pod jedním deštníkem. Tedy spíš jsme si to tak nějak klikatili, protože jsme se celou cestu strašně chechtali. Málem jsme došli k ubytovně takřka suchou nohou, kdyby před ní nebyla ta hodně, ale na první pohled ne moc, hluboká louže. Ozvalo se hlasité čvacht a další výbuch smíchu. Tímto Johnakovi děkuji za dokonalý a zábavný letní zážitek. :o)
Kromě zmoknutí se mnou ještě Johnak pokřtil knihu, což dává mému zážitku nový rozměr. Jednou budu říkat: "Jo, to je ten spisovatel, co jsem s ním jednou v létě šla pod deštníkem a bláznivě jsme se smáli." Záviďte, vážení. Vy to říct nemůžete.
Letošní FF byl opět moc fajn. Sice by se dalo vytknout pár nedostatků v organizaci, ale teď dávno po conu už může být člověk schovívavý, protože vzpomíná jen na to hezké. Vašek Pravda sice pořád vykřikuje, že další FF bude poslední, ale já doufám, že to je jen součást tradice a všichni se zase v Chotěboři sejdeme.